Co je pracovní právo?

Pracovní právo v sobě obecně zahrnuje tři oblasti – individuální pracovní právo, kolektivní pracovní právo a právní úpravu zaměstnanosti.

Tento článek se však věnuje pouze individuálnímu pracovnímu právu, které upravuje právní vztahy související s výkonem závislé práce. Tyto vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jsou upraveny zejména v zákoníku práce, podpůrně se však používá i občanský zákoník. 

Kdo vlastně může být zaměstnancem nebo zaměstnavatelem? A co je to závislá práce?

Aby se někdo mohl stát zaměstnancem, musí mít alespoň 15 let a zároveň musí mít dokončenou povinnou školní docházku. Mladší osoba může také „vydělávat“, ale pouze uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činností.

Cizí státní příslušníci mohou v Česku pracovat, pokud mají patřičné oprávnění. Pro příchozí ze států mimo EU je to zpravidla zaměstnanecká karta a povolení k zaměstnání. U příchozích z Ukrajiny, ale zaměstnanecká karta není potřeba, pokud má dotyčný či dotyčná tzv. dočasnou ochranu. Držitelé dočasné ochrany mají volný přístup na trh práce a nepotřebují zaměstnaneckou kartu.

Zaměstnavatelem může být jak fyzická, tak právnická osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce.

Závislou prací je práce, která je vykonávána:

• ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,
• jménem zaměstnavatele,
• podle pokynů zaměstnavatele a
• osobně ji vykonává zaměstnanec.

Závislá práce musí být vždy úplatná (za mzdu, odměnu nebo plat), je vykonávána na odpovědnost zaměstnavatele a na jeho náklady. To znamená, že by měl například zaměstnancům zaplatit pomůcky, které k práci potřebují. Závislá práce může být vykonávána pouze během pracovní doby a zpravidla na pracovišti zaměstnavatele.

Je potřeba se nějakými pravidly řídit už během výběrového řízení?

Zákoník práce stanovuje některé povinnosti zaměstnavateli i před uzavřením pracovní smlouvy. Zaměstnavatel si může klást podmínky pro výběr budoucích zaměstnanců, jako například potřebnou kvalifikaci, minimální dosažené vzdělání, nebo schopnost práce v konkrétních programech. Při výběru ale nesmí nikoho diskriminovat a nesmí vyžadovat údaje, které nesouvisí bezprostředně s výkonem práce. Nesmí se proto ptát například na to, zda žena plánuje v blízké době rodinu, nebo jaké má zájemce o práci politické smýšlení a podobně.

Před uzavřením smlouvy musí navíc zaměstnavatel zájemce o práci seznámit se všemi právy a povinnostmi, které bude jako zaměstnanec mít, a také s pracovními podmínkami a s podmínkami odměňování.

Jakým způsobem může vzniknout pracovněprávní vztah?

Pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vzniká primárně pracovní smlouvou (jedná se o pracovní poměr) a případně dohodami, tedy dohodou o provedení práce a dohodou o pracovní činnosti.

Pracovní smlouva 

Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně nejpozději v den, kdy zaměstnanec do práce nastoupí. Kromě tohoto dne nástupu do práce musí smlouva obsahovat i místo, kde má být práce vykonávána, a druh práce, kterou má zaměstnanec vykonávat. 

Pracovní smlouva může být uzavřena na dobu neurčitou nebo určitou. Doba určitá nesmí být delší než 3 roky, taková smlouva může být však o tuto dobu až dvakrát prodloužena. Ve výsledku může být tedy zaměstnanec zaměstnán na základě smlouvy na dobu určitou až 9 let.

V pracovní smlouvě může být sjednána i zkušební doba. Ta může u běžného pracovního poměru trvat až 3 měsíce a u vedoucích zaměstnanců až 6 měsíců, nikdy však nesmí být delší než polovina sjednaného trvání pracovní smlouvy. Pokud je tedy pracovní smlouva vedoucího zaměstnance sjednána na 8 měsíců, zkušební doba může trvat maximálně 4 měsíce. Po dohodě je možné zkušební dobu zkrátit, není ale možné dohodnout se na jejím prodloužení. 

Zkušební doba se však ze zákona prodlužuje o dny, kdy zaměstnanec nekoná práci z důvodu tzv. překážek v práci. Zkušební doba tak může být prodloužena o počet dní, které zaměstnanec stráví například „na neschopence“ nebo na dovolené. 

Dohody

Kromě pracovní smlouvy se využívá i flexibilnější pracovněprávní vztah, a to ten založený dohodou. V těchto dohodách není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu. Zaměstnavatel může se zaměstnancem dle zákoníku práce uzavřít buď dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ).

Pro obě dohody platí, že musí být uzavřeny písemně.

U DPP může být rozsah práce sjednán maximálně na 300 hodin za rok. 

U DPČ takové roční omezení není, zaměstnanec ale nesmí přesáhnout průměrně za dobu trvání dohody 20 pracovních hodin týdně. Pokud tedy zaměstnanec uzavře DPČ na 3 měsíce, může za tuto dobu odpracovat cca 240 hodin. Může ale první týden odpracovat například 40 hodin a další týden ani jednu.

Na co má zaměstnanec během trvání pracovněprávního vztahu nárok?

Zaměstnanec musí za vykonanou práci dostávat úplatu, tedy mzdu, plat nebo odměnu. Mzda nesmí být nižší než zákonná minimální mzda a také nesmí být nižší, než tzv. zaručená mzda, která je stanovena pro různé oblasti zaměstnání v různé výši.

Kromě mzdy má zaměstnanec nárok na příplatky. Ty by měl dostávat za práci přesčas, za práci v noci (tedy mezi 22. a 6. hodinou), za práci ve ztíženém pracovním prostředí nebo za práci v sobotu a neděli. Za práci ve svátek má zaměstnanec nárok na náhradní volno, nebo také na příplatek. Za pracovní cesty by měl navíc zaměstnanec dostat cestovní náhrady (tedy stravné, jízdní výdaje a výdaje za ubytování). V neposlední řadě má zaměstnanec nárok na dovolenou.

Tyto výhody má ale ze zákona jen zaměstnanec, který pracuje na základě pracovní smlouvy, takže s „dohodáři“ je případně potřeba je sjednat v dohodě. 

Jak může být pracovněprávní vztah ukončen?

Pracovní poměr, tedy vztah založený pracovní smlouvou, může být ukončen několika způsoby. V první řadě se zaměstnavatel a zaměstnanec mohou na ukončení dohodnout. Pokud je naplněn nějaký zákonný důvod, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, zaměstnanec k podání výpovědi žádný speciální důvod nepotřebuje. Výpovědní doba je poté minimálně 2 měsíce. A pokud se zaměstnanec dopustí nějakého závažnějšího porušení povinnosti, nebo je naplněn jiný zákonný důvod, je možné pracovní poměr okamžitě zrušit. A nakonec může být pracovní poměr zrušen i bez jakéhokoli důvodu ve zkušební době. 

U DPČ a DPP tato pravidla být naplněny nemusí a je možné je ukončit kdykoli bez důvodu.  

Jak u pracovní smlouvy, tak u dohod však pracovněprávní vztah skončí vždy uplynutím doby, na kterou byl sjednán.